Fulltextové vyhledávání

Česky English
Drobečková navigace

Úvod > stará struktura-nemazat > Řád Rozhodčího soudu

Řád Rozhodčího soudu

 

Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno vydává na základě ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění a § 28 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších změn a doplňků

 

Řád Rozhodčího soudu
 
při Českomoravské komoditní burze Kladno

 

Část první
 
Základní ustanovení
 
§ 1

(1) Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno (dále jen Rozhodčí soud) je stálý nezávislý rozhodčí soud, který rozhoduje majetkové spory nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení, a nezávislý orgán pro urovnávání sporů mimo rozhodčí řízení (alternativní urovnávání sporů).

(2) Rozhodčí soud je oprávněn projednávat a rozhodovat spory z obchodů, uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno, na Obchodní burze Hradec Králové a na Plodinové Burze Brno, jakož i spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na těchto burzách obchoduje.

(3) Spory uvedené v odst. 2 jsou zejména

a) spory vznikající z právních vztahů při těžbě a zpracování veškerých nerostných surovin, ropy, dřeva, chemických výrobků, odpadů, druhotných surovin a při výrobě polotovarů a výrobků vzniklých jejich zpracováním, jakož i při jejich prodeji,

b) spory vznikající z právních vztahů při rostlinné a živočišné výrobě a v souvislosti s ní, jakož i spory vzniklé v souvislosti s jejich přemisťováním, zpracováním nebo prodejem,

c) spory ze smluv souvisejících s komoditami uvedenými pod body a) a b), zejména ze smluv pojišťovacích, přepravních, skladovacích, zasilatelských, jakož i z obchodů s pohledávkami.



(4) Rozhodčí soud rozhoduje spory uvedené v předchozích odstavcích, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor


a) z mezinárodní smlouvy (§ 47 zákona č. 216/1994 Sb.)

b) z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami (§§ 2 - 3 zákona č. 216/1994 Sb.)

c) z písemných projevů stran v zahájeném rozhodčím řízení, ze kterých je patrná nepochybná vůle podřídit se pravomoci Rozhodčího soudu.


(5) Nedostatek pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu nemůže vytýkat strana, která se pustila do projednávání sporu ve věci samé, aniž nedostatek pravomoci (příslušnosti) namítla (§ 15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). K pozdějšímu uplatnění námitky se přihlédne jen tehdy, jde-li o věc, která svou povahou nemůže být projednávána v rozhodčím řízení.

(6) Řízení před Rozhodčím soudem je jednoinstanční. Možnost případného přezkumu rozhodčího nálezu je upravena v § 27 zákona č. 216/1994 Sb.

 

§ 2
 

Rozhodčí soud vedle rozhodování sporů v rozhodčím řízení slouží stranám případných sporů, které o to projeví zájem, k urovnávání sporů mimo rozhodčí řízení (Část pátá).

 

Část druhá
 
Předsednictvo Rozhodčího soudu, rozhodci a tajemník
 
§ 3
Předsednictvo Rozhodčího soudu

(1) Předsednictvo Rozhodčího soudu vykonává úkony svěřené mu tímto Řádem a všechny další úkony, které patří ve smyslu Statutu Rozhodčího soudu do pravomoci Rozhodčího soudu a které nepřísluší předsedovi (místopředsedům) Rozhodčího soudu, rozhodcům ani tajemníkovi.

(2) Členové předsednictva s výjimkou tajemníka soudu mohou vykonávat funkce rozhodce nebo předsedy rozhodčího senátu, pokud se v téže věci nezúčastní rozhodování předsednictva podle §§ 23 a 24 Řádu.

§ 4
 
Rozhodci

(1) Spory rozhodují rozhodci. Při výkonu funkce jsou rozhodci nezávislí a nemají nikdy povahu zástupce kterékoli strany.

(2) Spor rozhoduje jediný rozhodce, pokud hodnota předmětu sporu v době podání žaloby nepřevyšuje 1 000 000 Kč a strany sporu výslovně nesjednaly v rozhodčí smlouvě rozhodování sporu tříčlenným rozhodčím senátem. V ostatních případech rozhoduje spor rozhodčí senát složený ze tří rozhodců nebo, pokud se o tom strany dohodly, jediný rozhodce. Ustavení rozhodčího senátu nebo jmenování jediného rozhodce se provádí podle tohoto Řádu (§ 22).

(3) Pokud ze smyslu jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, platí vše, co je stanoveno o rozhodcích a rozhodčím senátu, také o jediném rozhodci.

§ 5
 
Tajemník

(1) Tajemník organizuje agendu spojenou s činností Rozhodčího soudu a vykonává ostatní činnosti stanovené tímto Řádem, zejména pečuje o řádný časový průběh rozhodčího řízení, o řádné vyhotovení všech rozhodnutí Rozhodčího soudu, o úschovu veškerých písemností Rozhodčího soudu, podepisuje doložku o nabytí právní moci rozhodnutí a se souhlasem předsednictva Rozhodčího soudu uveřejňuje vhodným způsobem rozhodnutí zásadní důležitosti. Může se zúčastnit všech ústních jednání před rozhodci.

(2) Činnost tajemníka může vykonávat i jeho zástupce.

Část třetí
 
Řízení
 
1. Obecná ustanovení
§ 6
 
Místo konání ústního jednání

 

(1) Pravidelným místem konání ústních jednání je sídlo Rozhodčího soudu v Praze. Z podnětu tajemníka, rozhodčího senátu nebo na základě dohody stran lze konat ústní jednání na jiném místě České republiky nebo v zahraničí.

(2) O konání ústních jednání v zahraničí informuje rozhodčí senát předsednictvo. Má-li se konat ústní jednání v zahraničí z podnětu rozhodčího senátu, je k tomu zapotřebí souhlasu stran.

§ 7
 
Předkládání písemností


(1) Veškeré písemnosti týkající se zahájení a konání rozhodčího řízení musí být předloženy v takovém počtu, aby každá ze stran a všichni členové rozhodčího senátu měli po jednom vyhotovení a sekretariát soudu rovněž jedno vyhotovení.

(2) Písemnosti, s výjimkou písemných důkazů, se předkládají v češtině (popř. slovenštině) nebo v jazyku kontraktu nebo v jazyku, ve kterém strany mezi sebou korespondovaly. Rozhodčí soud může podle vlastní úvahy nebo na návrh strany vyžádat od strany, která písemnost předložila, překlad do češtiny (popř. slovenštiny) nebo zajistit takový překlad na její náklad.

§ 8
 
Jazyk, ve kterém se řízení koná


(1) Ústní jednání se koná a rozhodnutí se vynáší v češtině (popř. slovenštině) s tlumočením do jiného jazyka na žádost jedné ze stran. Rozhodčí soud na takovou žádost strany a na její účet zabezpečí službu tlumočníka, případně obstará také překlad rozhodnutí Rozhodčího soudu, jakož i jiných písemností.

(2) Se souhlasem stran může rozhodčí senát podle potřeby konat ústní jednání, popřípadě i vynést rozhodnutí v jiném jazyce.

§ 9
 
Základ řešení sporů


(1) Rozhodčí soud řeší spory podle norem použitelného hmotného práva a v jeho rámci se řídí smlouvou uzavřenou mezi stranami s přihlédnutím k obchodním zvyklostem.

(2) Spor může být též rozhodnut podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže k tomu strany rozhodce výslovně pověřily (§ 25 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb.).

§ 10
 
Doručování


(1) Písemnosti ve sporu zasí1á stranám tajemník, a to na adresu, kterou strana uvedla, nebo zvolenému právnímu zástupci.

(2) Žaloby, žalobní odpovědi, předvolání, rozhodčí nálezy a usnesení se zasílají doporučeným dopisem s potvrzením o doručení. Předvolání se zasílají též faxem.

(3) Ostatní písemnosti se zasílají doporučeným nebo obyčejných dopisem, faxem nebo prostřednictvím sítě Internet. Oznámení lze zasílat i telegraficky.

(4) Kterákoli z písemností výše uvedených může být doručena rovněž osobně na potvrzení.

(5) Všechna doručení Rozhodčího soudu jsou platná, byla-li učiněna podle odstavců 1- 4, a to i tehdy, jestliže adresát písemnost odepřel převzít nebo přes oznámení poštovního úřadu nevyzvedl. Stačí však, bylo-li doručeno podle procesního práva státu místa doručení.

(6) Jestliže strana po zahájení rozhodčího řízení změnila adresu, aniž to oznámila Rozhodčímu soudu, je doručení platně provedeno odesláním písemností způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 na její poslední známou adresu, resp. faxové číslo nebo internetovou adresu.

(7) Jestliže se nepodařilo doručit na poslední známou adresu účastníka, který nezvolil ani právního zástupce ani zmocněnce k přijímání písemností, může mu předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu jmenovat opatrovníka k přijímání písemností.

(8) Žádost o doručování prostřednictvím dožádaného cizího soudu nebo orgánu nebo jiné žádosti o poskytnutí právní pomoci prostřednictvím takového soudu nebo orgánu patří do působnosti předsedy, resp. místopředsedy Rozhodčího soudu.

§ 11
 
Přerušení řízení


Projednání sporu může být na žádost strany nebo z podnětu rozhodčího senátu z vážného důvodu na určitou dobu přerušeno. Usnesení o přerušení vydává předseda rozhodčího senátu a nebyl-li rozhodčí senát ještě ustaven, předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu. Jestliže nedojde do 15 dnů po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno, k jejímu prodloužení z podnětu stran nebo rozhodčího senátu, bude v řízení pokračováno.

§ 12
 
Navrácení v předešlý stav


Jestliže některá strana až do vyhlášení rozhodčího nálezu anebo, nebyl-li vyhlášen, až do jeho vyhotovení se nemohla z vážných důvodů zúčastnit řízení zcela nebo zčásti, nebo nevykonala bez své viny některý úkon potřebný k uplatnění svého práva, učiní rozhodčí senát nebo, nebyl-li ještě ustaven, předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu, k návrhu této strany přiměřená opatření, aby mohla to, co zameškala, vykonat dodatečně.

 

§ 13
 
Zajištění důkazů a předběžná opatření


(1) Po podané žalobě, avšak před ustavením rozhodčího senátu, může předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu v naléhavých případech na žádost obou stran nebo i jediné z nich zajistit důkaz a k tomu účelu může stanovit jednoho nebo i více znalců anebo učinit jiné vhodné opatření.

(2) Ukáže-li se v průběhu rozhodčího řízení nebo i před jeho zahájením, že by mohl být ohrožen výkon rozhodčího nálezu, může kterákoli strana požádat příslušný soud o nařízení předběžného opatření. O podání takové žádosti musí strana uvědomit Rozhodčí soud.

§ 14
 
Vedlejší účastníci


(1) Kromě stran (žalobce a žalovaného) se může řízení účastnit jako vedlejší účastník ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Jiné osoby nemohou být účastníky řízení.

(2) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však pouze sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům strany, ke které přistoupil, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Ke skutkovým údajům vedlejšího účastníka však mohou rozhodci přihlédnout, i když odporují skutkovým údajům strany.

§ 15
 
Použití ustanovení zákona č. 216/1994 Sb.

Otázky řízení, které nejsou upraveny v tomto Řádu, se řídí ustanoveními zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

§ 16
 
Platnost ustanovení o řízení


Ustanovení tohoto Řádu o řízení před rozhodčím senátem (před jediným rozhodcem) platí přiměřeně i pro úkony prováděné předsednictvem, předsedou, místopředsedy nebo tajemníkem, pokud z tohoto Řádu nevyplývá něco jiného.

2. Zahájení řízení
 
§ 17
 
Podání žaloby

(1) Rozhodčí řízení se zahajuje podáním žaloby Rozhodčímu soudu. Podmínkou pro projednání žaloby je zaplacení poplatku za rozhodčí řízení a paušálu na správní náklady Rozhodčího soudu.

(2) Nevyplývá-li z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, něco jiného, považuje se za datum podání žaloby den, kdy byla žaloba doručena Rozhodčímu soudu.

§ 18
 
Obsah žaloby

 

(1) V žalobě musí být uvedeno:

a) označení stran,

b) nárok žalobce,

c) podpis žalobce nebo jeho zplnomocněného zástupce,

d) adresy stran, popř. jejich zástupců,

e) u tuzemských subjektů: právnických osob IČO a fyzických osob rodné číslo,

f) uvedení skutkových a právních okolností, na kterých žalobce zakládá své žalobní nároky, a poukaz na důkazní prostředky, jimiž lze tyto okolnosti prokázat,

g) hodnota předmětu sporu.



(2) Žaloba má také obsahovat:

a) telefonní, faxové, popř. internetové spojení sporných stran a jejich zplnomocněných zástupců,


b) poukaz na založení pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu, pokud pravomoc (příslušnost) nevyplývá z mezinárodní smlouvy pro strany závazné,

c) doklad o zaplacení poplatků za rozhodčí řízení, pokud byly již zaplaceny,

d) jméno a příjmení rozhodce (náhradního rozhodce), kterého jmenuje žalobce, nebo zmocnění předsedy (místopředsedy) Rozhodčího soudu k jeho jmenování, popř. žádost o jmenování rozhodce předsedou (místopředsedou) Rozhodčího soudu, pokud spor rozhoduje tříčlenný rozhodčí senát,

e) jméno a příjmení rozhodce, jehož navrhuje jako jediného rozhodce.

§ 19
 
Hodnota předmětu sporu

 
(1) Žalobce je povinen uvést v žalobě hodnotu předmětu sporu také v případech, kdy jeho nárok nebo část nároku     má nepeněžní povahu.

 

(2) Hodnota předmětu sporu se určuje zejména:

a) vymáhanou částkou v žalobách o peněžité plnění,

b) hodnotou vymáhaného majetku v žalobách o vydání majetku,

c) hodnotou předmětu právních vztahů v okamžiku podání žaloby v žalobách určovacích nebo v žalobách o změnu právních vztahů,

d) na základě údajů, které jsou k dispozici, o materiálních zájmech žalobce v případech žalob o určité konání nebo nekonání.


(3) V žalobách sestávajících z několika nároků musí být částka každého nároku stanovena samostatně, hodnota předmětu sporu se stanoví součtem všech nároků.

(4) Jestliže žalobce nestanovil hodnotu předmětu sporu nebo jestliže ji stanovil nesprávně, určí Rozhodčí soud z vlastního podnětu nebo na žádost žalovaného hodnotu předmětu sporu na základě údajů, které jsou k dispozici.

§ 20
 
Odstranění vad žaloby

(1) Jestliže tajemník zjistí, že žaloba neobsahuje náležitosti uvedené v § 18 odst. 1, vyzve žalobce, aby odstranil ve lhůtě stanovené tajemníkem zjištěné vady. Do odstranění uvedených vad se žaloba neprojednává.

(2) Neodstranění vad žaloby na výzvu tajemníka dle odst. 1 je důvodem pro zastavení řízení.


3. Příprava projednání sporu

§ 21

Odpověď na žalobu

 
(1) Má-li tajemník za to, že žaloba může být předmětem řízení podle tohoto Řádu, uvědomí o jejím podání žalovanou stranu a zašle jí kopii žaloby s přiloženými písemnostmi, jakož i listinu rozhodců a Řád tohoto Rozhodčího soudu.


(2) Současně tajemník vyzve žalovanou stranu, aby ve vnitrostátních sporech ve lhůtě 15 dnů a v mezinárodních sporech ve lhůtě 30 dnů od doručení žaloby předložila své písemné vyjádření k žalobě, podepřené příslušnými důkazy.

(3) V téže lhůtě je žalovaná strana povinna oznámit jméno a příjmení rozhodce (popř. též náhradního rozhodce), kterého si zvolila, nebo zmocnit, popř. požádat předsedu (místopředsedu) k jeho jmenování, pokud spor rozhoduje tříčlenný rozhodčí senát. Jestliže spor rozhoduje jediný rozhodce, je žalovaná strana povinna vyjádřit se v téže lhůtě k návrhu žalující strany na jediného rozhodce.

§ 22

 

Ustavení rozhodčího senátu nebo volba (jmenování) jediného rozhodce
 

(1) Listina rozhodců vedená Rozhodčím soudem zahrnuje části obecnou a zvláštní. Na listinu rozhodců – obecnou část jsou zapisováni rozhodci pro spory rozhodované Rozhodčím soudem podle § 1 Řádu s výjimkou rozhodců - odborníků na komodity obchodované v systému NEO (§ 49 odst. 2 Řádu), kteří jsou zapisováni na listinu rozhodců – zvláštní část. Rozhodci jmenovaní podle § 18 a 21 Řádu stranami nebo předsedou (místopředsedou) Rozhodčího soudu, zvolí z listiny rozhodců – obecné části předsedu rozhodčího senátu.


(2) Jestliže strany nejmenují rozhodce ve stanovené lhůtě, nebo jestliže rozhodci nezvolí předsedu rozhodčího senátu do 10 dnů ode dne oznámení o jmenování rozhodce, určí rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu.

(3) Vystupuje-li ve sporu více žalobců nebo více žalovaných, je každá ze sporných stran povinna jmenovat bez ohledu na počet žalobců či žalovaných po jednom rozhodci. Jestliže by mezi žalobci nebo mezi žalovanými nedošlo k dohodě ve lhůtě stanovené tajemníkem, jmenuje rozhodce předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu.

(4) Jediný rozhodce se volí vzájemnou dohodou stran, a nedojde-li k dohodě ve lhůtě stanovené tajemníkem, je jmenován předsedou (místopředsedou) Rozhodčího soudu.

(5) Dokud není ustaven rozhodčí senát (jediný rozhodce), je předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu oprávněn vykonávat všechny procesní úkony, pokud nejsou svěřeny tajemníkovi.


§ 23

Odmítnutí rozhodce, znalce a tlumočníka

(1) Každá ze stran je oprávněna odmítnout rozhodce, předsedu rozhodčího senátu nebo jediného rozhodce, jestliže se domnívá, že jsou předpojatí, zejména jestliže je možno předpokládat, že jsou osobně, ať přímo či nepřímo, zainteresováni na výsledku sporu. Rovněž rozhodce, předseda rozhodčího senátu nebo jediný rozhodce mohou prohlásit, že se vzdávají funkce. Odmítnutí musí být provedeno do zahájení ústního jednání. Jestliže k odmítnutí dojde později, rozhodne se o něm jenom v tom případě, kdy důvod, který vedl k opožděnému odmítnutí, byl uznán za závažný.

(2) O odmítnutí rozhodce rozhodují zbývající členové rozhodčího senátu. Jestliže mezi nimi nedojde k dohodě nebo jestliže odmítnutí směřuje proti dvěma nebo všem rozhodcům, rozhoduje o odmítnutí výlučně předsednictvo, které také rozhodne o odmítnutí jediného rozhodce.

(3) Bude-li odmítnutí vyhověno, bude nový rozhodce, pokud jej nenahrazuje náhradní rozhodce, nový předseda rozhodčího senátu nebo nový jediný rozhodce zvolen nebo jmenován podle tohoto Řádu.

(4) Stejným způsobem bude postupováno v případě, že se rozhodce, předseda rozhodčího senátu, jediný rozhodce nebo nový rozhodce nemohou účastnit projednávání věci.

(5) V případě nutnosti může rozhodčí senát s přihlédnutím k návrhům stran znovu projednat otázky, které již byly projednány na předchozích jednáních ve věci, konaných do takové změny.

(6) Z důvodů uvedených v odstavci 1 mohou být odmítnuti znalci a tlumočníci. V tomto případě rozhoduje o odmítnutí rozhodčí senát.

 § 24

Rozhodování o pravomoci (příslušnosti)

 

(1) O pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu rozhoduje

a) ve vnitrostátních sporech rozhodčí senát (jediný rozhodce)

b) v mezinárodních sporech předsednictvo Rozhodčího soudu.

(2) Rozhodci, popř. předsednictvo Rozhodčího soudu dle odst. 1 zastaví řízení usnesením, dojdou-li k názoru, že není dána pravomoc (příslušnost) Rozhodčího soudu k projednávání a rozhodování věci. Rovněž usnesením zamítnou námitku nepříslušnosti, jestliže dojdou k názoru, že Rozhodčí soud je příslušným.

(3) Námitka nepříslušnosti v mezinárodních sporech, o níž rozhoduje předsednictvo Rozhodčího soudu, jemuž rozhodci, byli-li již ustanoveni, jinak tajemník, předloží spis k rozhodnutí se stručnou zprávou, je zpoplatněna. Pokud není poplatek zaplacen ani v dodatečné lhůtě, stanovené tajemníkem, projednává se otázka pravomoci (příslušnosti) jako pochybnost tajemníka o pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu.

§ 25

Příprava projednání sporu rozhodčím senátem

Rozhodčí senát prověří stav přípravy sporu k projednání a shledá-li to nutným, učiní doplňující opatření k přípravě sporu, zejména vyžádá od stran písemná stanoviska, důkazy a další doplňující písemnosti a stanoví k tomu přiměřené lhůty.

 

§ 26

Předvolání k ústnímu jednání

(1) O čase a místě ústního jednání vyrozumí Rozhodčí soud strany předvoláním, které jim bude zasláno s takovým předstihem, aby každá ze stran měla k dispozici lhůtu ve vnitrostátních sporech 15 dní a v mezinárodních sporech 30 dní na přípravu jednání a na cestu k ústnímu jednání.

(2) Se souhlasem stran může být tato lhůta kratší.


4. Projednání sporu

§ 27

Ústní jednání

(1) Spor se projednává v neveřejném zasedání. Se souhlasem rozhodčího senátu a stran mohou být jednání přítomny osoby, které nejsou účastníky řízení.

(2) Strany se účastní ústního jednání přímo nebo prostřednictvím svých řádně zmocněných zástupců, jež strany jmenují podle své volné úvahy, a to případně i z cizích státních příslušníků.

(3) Jestliže se nedostaví bez předchozího oznámení vážných důvodů strana, která byla řádně uvědoměna o čase a místě ústního jednání, nebrání její nepřítomnost projednání sporu.

(4) Každá ze stran může prohlásit, že souhlasí s tím, aby se ústní jednání konalo v její nepřítomnosti.

(5) Ústní jednání může být podle potřeby odročeno na návrh strany nebo z podnětu rozhodčího senátu.

(6) Návrh na změnu termínu ústního jednání musí strana podat v dostatečném časovém předstihu, aby mohla být informována protistrana a členové rozhodčího senátu. O návrhu rozhodnou rozhodci usnesením.

§ 28


Zjednodušené řízení

Rozhodování na základě písemných podkladů nebo bez odůvodnění

(1) Strany se mohou dohodnout, aby rozhodčí senát rozhodl spor bez ústního jednání pouze na základě písemností. Rozhodčí senát může však nařídit ústní jednání, jestliže se předložené písemnosti ukáží nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé.

(2) Strany se mohou písemně dohodnout až do prohlášení projednávání sporu za skončené na tom, že není třeba odůvodnění rozhodčího nálezu (§ 25 odst.1 zákona č. 216/1994 Sb.). Takovou dohodu mohou uzavřít také shodným prohlášením do zápisu o ústním jednání před rozhodčím senátem (jediným rozhodcem).

§ 29
 
Žaloba navzájem (protižaloba)


(1) Žalovaný je oprávněn podat protižalobu do skončení projednávání žaloby. Jestliže však žalovaný způsobí průtahy v rozhodčím řízení neodůvodněně opožděným předložením protižaloby, může mu být uložena náhrada zvýšení nákladů, které tím Rozhodčímu soudu vznikly, jakož i náhrada zvýšených výloh druhé strany s tím spojených.

(2) Na protižalobu se přiměřeně vztahují tytéž požadavky jako na žalobu hlavní (§ 18).

(3) Ustanovení o žalobě navzájem (protižalobě) se přiměřeně použijí na uplatnění protinároku žalovanou stranou formou námitky započtení, vyplývá-li uplatněný protinárok z jiného právního vztahu než nárok uplatněný žalobou.

§ 30

Pokus o smír

Rozhodčí senát je podle okolností případu oprávněn vyzvat v každém stadiu strany k uzavření smíru a uvést návrhy, doporučení a podněty, které podle jeho názoru mohou přispět k jeho uskutečnění.


§ 31

Zápis o ústním jednání

(1) O ústním jednání ve sporu se vede zápis v češtině (popř. slovenštině) nebo se souhlasem stran v jiném jazyce, který musí obsahovat tyto údaje:

a) označení Rozhodčího soudu,
b) číslo sporu,
c) místo a datum ústního jednání,
d) označení sporných stran a jejich zástupců,
e) údaj o účasti stran,
f) jména rozhodců, svědků, znalců, tlumočníka a ostatních účastníků ústního jednání,
g) stručný, ale výstižný popis průběhu ústního jednání,
h) požadavky stran a obsah jiných důležitých prohlášení,
i) uvedení důvodu pro odročení ústního jednání nebo zakončení řízení,
j) podpisy rozhodců.

(2) Strany jsou oprávněny seznámit se s obsahem zápisu a spolupodepsat jej. Na žádost strany mohou být usnesením rozhodčího senátu provedeny v zápise změny nebo doplňky.

(3) Stranám se vydá nebo zašle kopie zápisu, případně spolu s překladem.



5. Dokazování

§ 32

Důkazy


(1) Strany jsou povinny dokázat okolnosti, na které se odvolávají jako na základ svých nároků nebo námitek. Rozhodčí senát si může vyžádat, aby strany poskytly další důkazy. Může také podle svého uvážení stanovit provedení znaleckého posudku a může si vyžádat i předložení důkazů třetími osobami.

(2) Strana může předložit písemné důkazy v originále nebo v kopii, kterou sama ověří. Rozhodčí senát je oprávněn vyžádat si originál nebo překlad těchto důkazů do jiného jazyka, jestliže je to nutné v zájmu rozhodnutí sporu.

(3) Důkazy se provádějí způsobem stanoveným rozhodčím senátem. Usnesením rozhodčího senátu může být provedení důkazů svěřeno jednomu z rozhodců. Obdobně postupuje i předsednictvo při rozhodování o otázkách svěřených mu tímto Řádem.


§ 33

Hodnocení důkazů

Hodnocení důkazů provádí rozhodčí senát i předsednictvo podle vlastního uvážení.


6. Skončení řízení

§ 34


Forma rozhodnutí

Rozhodčí řízení se končí vydáním rozhodčího nálezu nebo vydáním usnesení o zastavení řízení.


§ 35

Vydání rozhodčího nálezu

(1) Poté, co rozhodčí senát usoudí, že všechny okolnosti spojené se sporem jsou dostatečně vyjasněny, prohlásí projednávání sporu za skončené a přistoupí k vydání rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález se vydává v případech, kdy se rozhoduje ve věci samé anebo ukládá povinnost nahradit náklady řízení, včetně případů, kdy se vydává nález na základě žádosti stran, aby rozhodčí nález byl vydán podle smíru jimi uzavřeného, a případů, kdy z projevů strany vyplývá, že netrvá na žalobním nároku, aniž výslovně vzala žalobu zpět.

(2) Jestliže se ve výroku rozhodčího nálezu ukládá povinnost k nějakému plnění, určí rozhodci zároveň lhůtu pro toto plnění.

(3) Je-li dostatečně vyjasněna jenom část projednávaného předmětu sporu, může rozhodčí senát prohlásit řízení za skončené jen co do této části a rozhodnout částečným rozhodčím nálezem s tím, že v ostatních částech bude pokračováno v řízení a o nich rozhodnuto.

(4) Je-li sporným nárok jak co do důvodu, tak co do výše, může rozhodčí senát projednat a rozhodnout o nároku nejprve co do důvodu, a to mezitímním rozhodčím nálezem, a teprve poté, je-li to třeba, pokračovat v řízení o výši nároku a o tom rozhodnout.

(5) Ustanovení o rozhodčím nálezu platí i pro částečný a mezitímní rozhodčí nález.


§ 36

Obsah rozhodčího nálezu

(1) Rozhodčí nález obsahuje zejména tyto údaje:

a) název rozhodčího soudu;
b) místo a datum vydání nálezu;
c) jména a příjmení rozhodců nebo jediného rozhodce;
d) označení stran a dalších účastníků sporu;
e) předmět sporu a krátké vylíčení okolností sporu;
f) rozhodnutí o žalobních nárocích, o poplatcích a o nákladech sporu;
g) odůvodnění rozhodnutí (s výjimkou případů, kdy se strany dohodly dle § 28 odst. 2 Řádu na tom, že nález není třeba odůvodňovat);
h) podpisy alespoň dvou rozhodců, vydává-li rozhodčí nález rozhodčí senát, nebo jediného rozhodce.

(2) Nemůže-li jeden z rozhodců podepsat rozhodčí nález, potvrzuje tuto skutečnost v rozhodčím nálezu předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu svým podpisem s uvedením důvodů.

(3) Rozhodčí nález spolupodepisuje předseda (místopředseda) a tajemník Rozhodčího soudu, tím také ověřují podpisy rozhodců.


§ 37

Hlasování o rozhodčím nálezu

(1) Rozhodčí senát se usnáší o rozhodčím nálezu neveřejným hlasováním většinou hlasů.

(2) Vyskytnou-li se více než dvě mínění o částkách, které má rozhodčí senát přiznat nebo zamítnout, připočítává se hlas odevzdaný pro nejvyšší částku ke hlasu odevzdanému pro částku nejblíže nižší.

§ 38

Vyhlášení rozhodčího nálezu

(1) Po skončení ústního jednání se vyhlásí výrok rozhodčího nálezu stranám ústně nebo, nejsou-li přítomny, oznámí se jim písemně.

(2) V odůvodněných případech může rozhodčí senát rozhodnout, že stranám bude doručen písemný rozhodčí nález bez ústního vyhlášení.

(3) Do vyhlášení nebo odeslání písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, který byl vydán bez vyhlášení, může rozhodčí senát nařídit nové ústní jednání, bude-li to potřebné k objasnění skutkového stavu, nebo zjištění stanovisek stran.

§ 39

Doplnění a oprava rozhodčího nálezu

 

(1) Na žádost strany, podanou do 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu, může rozhodčí senát vydat doplňující nález, jestliže se ukáže, že rozhodčí nález neobsahuje odpověď na všechny nároky stran. Doplňující rozhodčí nález se vydává na základě nového ústního jednání s předvoláním stran.

(2) Chyby v psaní nebo počtech a jiné zřejmé nesprávnosti, které se vyskytnou v rozhodčím nálezu, opraví rozhodčí senát kdykoli na žádost kterékoli ze stran nebo z vlastního podnětu. Taková oprava musí být usnesena, podepsána a doručena jako rozhodčí nález.

(3) Doplňující nález nebo opravné usnesení ohledně rozhodčího nálezu je neoddělitelnou součástí doplněného nebo opraveného nálezu. Strany nejsou povinny k placení jakýchkoli nákladů spojených s doplněním nebo s opravou rozhodčího nálezu.

§ 40

Splnění rozhodčího nálezu

(1) Rozhodčí nález je konečný a závazný, pokud strany nedohodly v rozhodčí smlouvě (doložce) možnost jeho přezkoumání jinými rozhodci (§ 1 odst. 6).

(2) Strany jsou povinny splnit všechny povinnosti uložené v rozhodčím nálezu ve lhůtách v něm uvedených. Nestane-li se tak, podléhá rozhodčí nález nucenému výkonu rozhodnutí v souladu s právním řádem státu výkonu.


§ 41

Zastavení řízení bez vydání nálezu

 

(1) Jestliže se ve sporu nevydává rozhodčí nález (§ 35), skončí se řízení vydáním usnesení.

(2) Usnesení o zastavení řízení se vydává zejména:


a) v případě, kdy žaloba byla vzata zpět žalobcem;

b) v případě, kdy strany uzavřely smír potvrzený rozhodčím senátem bez vydání nálezu ve smyslu ustanovení § 35 odst.1.


(3) Pro vydání usnesení rozhodčího senátu platí ustanovení §§ 35 - 39. Jestliže rozhodčí senát nebyl ještě ustaven, vydá usnesení o zastavení řízení předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu.


7. Náklady řízení

§ 42

Náklady rozhodčího řízení

Součástí tohoto Řádu jsou Pravidla o nákladech rozhodčího a znaleckého řízení uvedená v příloze.



Část čtvrtá

§ 43

Smírčí řízení

(1) Rozhodčí soud může na podaný návrh v rámci své pravomoci (§ 1) provést dobrovolné smírčí řízení o vzneseném nároku, a to bez ohledu, zda v daném případě byla uzavřena rozhodčí smlouva.

(2) Smírčí řízení se provádí jen tehdy, souhlasí-li s tím také druhá strana. Řízení se koná před smírčím výborem složeným z tajemníka, který předsedá, a ze dvou členů, z nichž po jednom jmenuje každá ze stran.

(3) Strany přednesou svá stanoviska při jednání, svolaném tajemníkem k provedení smírčího řízení. Výsledkem jednání má být návrh smíru, který strany mohou přijmout nebo zamítnout.

(4) Návrh smíru, který smírčí výbor stranám po provedeném smírčím řízení doporučí, nemůže být stranám na újmu v případném sporu. Rovněž také nemůže být stranám na újmu, cokoli během smírčího řízení přednesly.

(5) Poplatek za smírčí řízení činí jednu polovinu poplatku a jednu polovinu paušálu na správní náklady placeného při rozhodčím řízení. Poplatek a paušál se platí předem a každá ze stran hradí jednu polovinu. Pokud jde o poplatky za překladatelské a tlumočnické služby, použijí se přiměřeně příslušná ustanovení Řádu o těchto službách v rozhodčím řízení.

Část pátá

Alternativní urovnávání sporů

§ 44

(1) Účelem alternativního urovnávání sporů je preventivní odstranění předmětu sporu za spolupráce Rozhodčího soudu se stranami sporu mimo rozhodčí řízení.

(2) Alternativní urovnávání sporů může mít formu mediace nebo znaleckého řízení.

§ 45

Mediace

Mediace se řídí Pravidly Rozhodčího soudu o mimosoudním řešení sporů cestou mediace, které vydává předsednictvo Rozhodčího soudu.


§ 46

Znalecké řízení



(1) Znalecké řízení se uskutečňuje na základě dohody stran před jedním nebo třemi komoditními odborníky (znalci) ve zkráceném řízení na bázi znaleckého posouzení předmětu sporu. Dohoda stran musí v takovém případě obsahovat prohlášení každé z nich, v němž se zaváže respektovat výrok znalce a podvolit se mu, jakož i dobrovolně splnit doporučení znalce plynoucí z posouzení předmětu sporu.

(2) Dohodnou-li se strany ve smyslu odst.1 na jediném znalci, jmenuje jej předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu. Dohodnou-li se strany na třech znalcích, jmenuje každá z nich ve lhůtě stanovené tajemníkem svého znalce a předsedajícího znalce jmenuje předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu. Znalci musí být vždy nestranní a nezávislí.

(3) Znalecké řízení probíhá podle pokynů tajemníka soudu. Ustanovení tohoto Řádu platí pro znalecké řízení jen tehdy, považují-li to tajemník, popř. jediný, resp. předsedající znalec v dohodě s tajemníkem za vhodné.

(4) Na závěr řízení vynese jediný, resp. předsedající znalec po zvážení odborných stanovisek znalců jmenovaných stranami výrok. Tento výrok nemá charakter rozhodčího nálezu ve smyslu § 36 Řádu, nýbrž charakter znaleckého posouzení s doporučením vhodného řešení sporné věci.

Část šestá
 
Rozhodování sporů v systému NEO
 
§ 47
 
Systém NEO


(1) Systém NEO je systémem pro burzovní obchodování s potenciálními druhotnými surovinami. V rámci tohoto systému se řeší obchodování s komoditami na rozhraní odpadů a druhotných surovin.

(2) V této části Řádu jsou upravena specifika řízení před Rozhodčím soudem ze sporů, vznikajících při obchodování s komoditami na rozhraní odpadů a druhotných surovin (dále jen spory z obchodů v systému NEO).

§ 48

(1) K projednání a rozhodnutí sporů z obchodů v systému NEO je Rozhodčí soud oprávněn v souladu s ustanoveními § 1 odst. 2, odst. 3, písm. a) a odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor

a) z platné rozhodčí smlouvy (doložky) uzavřené mezi stranami ve smyslu § 1 odst. 4 písm. b) Řádu (§§ 2 - 3 zákona č. 216/1994 Sb. v platném znění)
b) z písemných projevů stran v zahájeném rozhodčím řízení, ze kterých je patrná nepochybná vůle podřídit se pravomoci Rozhodčího soudu ve smyslu § 1 odst. 4 písm. c) Řádu.



(2) Tato část Řádu Rozhodčího soudu upravuje s ohledem na zvláštnosti obchodů v systému NEO a případných sporů vznikajících z těchto obchodů některé otázky odchylně od předcházejících ustanovení Řádu, popř. ustanovení Řádu doplňuje. Ustanovené této části Řádu mají v řízení o sporech vzniklých nebo souvisejících s obchodováním v systému NEO přednost před ustanoveními Řádu v části první až čtvrté, a to v rozsahu stanoveném v této části šesté.

 

§ 49

(1) Spory z obchodů v systému NEO rozhoduje bez ohledu na hodnotu předmětu sporu vždy rozhodčí senát, složený ze tří rozhodců.

(2) Jedním z členů rozhodčího senátu musí být vždy odborník na komodity obchodované v systému NEO, zapsaný ve zvláštní části listiny rozhodců Rozhodčího soudu do seznamu odborníků na tyto komodity. Tohoto rozhodce jmenuje vždy předseda (místopředseda) Rozhodčího soudu.

(3) Každá strana sporu má právo jmenovat rozhodce (náhradního rozhodce) ve smyslu § 18 odst. 2, písm. d) a § 21 odst. 3 Řádu z obecné části listiny rozhodců Rozhodčího soudu. Pokud rozhodce nejmenuje ve lhůtě stanovené tajemníkem Rozhodčího soudu, je rozhodce za příslušnou stranu jmenován předsedou (místopředsedou) Rozhodčího soudu.

(4) Pro volbu předsedy rozhodčího senátu platí přiměřeně ustanovení § 22 odst. 2 Řádu. Předsedou rozhodčího senátu je vždy rozhodce, zapsaný v obecné části listiny rozhodců Rozhodčího soudu.

Část sedmá 
 
Účinnost
 

§ 50

 

Tento Řád Rozhodčího soudu byl schválen valnou hromadou Českomoravské komoditní burzy Kladno dne 28.11.2011 a nabyl účinnosti dnem 7.3.2012, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 16.2.2012 čj. 48528/2011/03400 o udělení státního povolení ke změně Řádu Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno. Tímto dnem nahrazuje Řád Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno ve znění účinném od 1. května 2011.